Ukazatel poměru cizích zdrojů k vlastnímu kapitálu vyjadřuje jaký je poměr cizích zdrojů vůči vlastním zdrojům při financování firmy (tzv. Leverage). Pokud je výše ukazatele 1 tak výše VK a cizích zdrojů na financování firmy je stejná. Tato informace je důležitá pro věřitele a investory, jelikož čím je hodnota ukazatele vyšší, tím vyšší je poměr cizích zdrojů vůči vlastnímu kapitálu a tím je i vyšší riziko pro věřitele. Nicméně vyšší zadluženost, vedle zvýšené rizikovosti firmy v případě recese či negativních výkyvů hospodaření firmy, znamená také vyšší podíl levnějších zdrojů financování, jelikož náklady na cizí zdroje jsou zpravidla levnější než náklady na vlastní kapitál. Zjednodušeně vyšší zadluženost zpravidla zvyšuje rentabilitu vlastního kapitálu, nicméně současně významně zvyšuje pravděpodobnost, že společnost nedokáže ustát negativní výkyvy v hospodaření (nejrizikovější jsou cyklická odvětví). Optimální výše tohoto ukazatele pro majitele firmy závisí na způsobu financování firmy, vztahy s věřiteli, ceny zdrojů, oboru podnikání firmy atp. Pro věřitele zpravidla platí, že čím je tento ukazatel nižší, tím nižší riziko. Ideální hodnota z pohledu věřitele je do max. hodnoty 1, kdy se společnost financuje vlastním kapitálem a cizími zdroji ve stejné výši. Reálně však 50% podílu VK na financování firmy dosahuje jen malé procento firem. Při finanční analýze preferuji používat spíše ukazatel podílu upraveného vlastního kapitáluna financování aktiv (vč. zahrnutí leasingu) a tento ukazatel hodnotit vždy v kontextu dalších ukazatelů, abychom dosáhly komplexní pohled na finanční stabilitu firmy.

Pozn: Ukazatel lze například upravit tak, že místo všech cizích zdrojů se vybere jen určitá část - zpravidla bankovní úvěry a výpomoci, či jen dlouhodobé úvěry a poměří se k výši vlastního kapitálu. Tyto ukazatele zajímají především banky.

< Zpět na články o finanční analýze