Likvidní riziko lze zjednodušeně definovat jako stav, kdy firma nemá peníze na včasné plnění svých závazků vůči věřitelům (dodavatelé, banky, finanční úřad, zaměstnanci, pojišťovny aj.). Čím je situace vůči věřitelům vyhrocenější, tím je rozhodování managementu méně nezávislé. Banka se rozhodne sesplatnit provozní úvěr, či v lepším případě jen zvýší úrokové sazby a bude požadovat dozajištění angažovanosti. Dodavatel zastaví dodávky a bude vyhrožovat sankcemi, soudní žalobou/exekucí, uplatněním směnky, podáním insolvenčního návrhu či v lepším případě jen zvýší cenu a omezí dodávky. Finanční úřad Vám zablokuje bankovní účet příkazem k exekuci, pokud nedomluvíte splátkový kalendář atp.

Likvidní riziko - hlavní příčiny vzniku:

Ztrátovost – Společnost spotřebuje provozní zdroje na financování ztrátového hospodaření. Bylo by chybou se však domnívat, že likvidní riziko je způsobené především ztrátovým hospodařením (špatnou rentabilitou). Existuje mnoho společností, kterou jsou ziskové, nicméně pracují s vysokým likvidním rizikem – viz. dále.
Problematická provozní aktiva (zásoby, pohledávky) – vysoký podíl problematických (nelikvidních) pohledávek či vysoký podíl problematických (nelikvidních) zásob ohrožuje likviditu společnosti. Nejefektivnější obranou proti vzniku problematických pohledávek, které by mohly ohrozit fungování společnosti je diverzifikace odběratelů a řízení odběratelského rizika (credit risk management). Pozn: Významným pomocníkem pro řízení kreditního rizika je program finanční analýza firmy, který kromě jiného na základě analýzy finančních výkazů stanoví rating společnosti, definuje silné a slabé stránky, předpokládanou platební morálku podle účetních výkazů a doporučí výši dodavatelského limitu vzhledem k bonitě a velikosti společnosti.
Neschopnost zajistit financování mimořádných událostí: významný odběratel přestane platit, banka sesplatní úvěr atp. Právě schopnost firmy zajistit si zdroje (interní/externí), na překlenutí nejen těchto mimořádných událostí, je významnou skutečností, která je důležitá pro hodnocení likvidního rizika firem: prodej majetku, prodloužení splatností závazků dodavatelům (kteří to akceptují – splátkové kalendáře), načerpání nových bankovních úvěrů, financování ze záloh odběratelů aj.).
Financování investiční činnosti z provozních zdrojů – společnost nakoupí nemovitost a nákup financuje z provozních zdrojů, nebo i z dlouhodobých cizích zdrojů, nicméně posléze nevydělá na splátky – splátky úvěru tak snižují provozní zdroje firmy.
Ostatní neřízené vytahovaní provozních prostředků ze společnosti formou výplaty podílu na zisku, půjček společníkům, atp.
Rychle rostoucí společnosti (financování rychle rostoucích tržeb)
- Obecně: při růstu tržeb se zpravidla zvyšuje zadluženost a prodlužuje se splatnost závazků z OS. Pokud společnost roste a nedokáže profinancovat rostoucí pohledávky a zásoby, může to mít i likvidační dopad. Pozn: Růst tržeb zpravidla má tyto pozitivní dopady: nárůst rentability z důvodu úspor z rozsahu – nicméně neplatí vždy (viz. bod zvratu). Lepší vyjednávací postavení s dodavateli, odběrateli a věřiteli vč. bank. Vyšší diverzifikaci dodavatelů, odběratelů, produktů aj.
- Rychle rostoucí společnosti jsou především mladé, kapitálově slabé společnosti, které nemají dostatečný vlastní kapitál či přístup k dostatečným bankovním úvěrům a financují růst tržeb/respektive aktiv z cizích zdrojů (zpravidla především závazků z OS)
- Problematika financování zásob: pokud se jedná o společnost s nízkým stavem zásob (např. dopravce) a krátkodobá aktiva se rovnají krátkodobým pasivům a dodavatelé jsou ochotni kopírovat splatnosti odběratelů, tak rychlý růst nemusí nutně přinášet zvýšené riziko likvidity, za předpokladu, že kvalita pohledávek zůstane dobrá.
- Udržitelný růst: Pokud růst oběžných aktiv (pohledávky, zásoby) je financován „rovnoměrně“ ze samofinancování firmy (nejlépe provozního CF), závazků z OS (při růstu závazků se neprodlužuje splatnost a struktura závazků zůstává stabilní) a bankovních zdrojů, nárůst tržeb/aktiv neprodlužuje neadekvátně splatnosti závazků. Společnost také může řídit financování růstu aktiv přes zkracování obrátky oběžných aktiv – nicméně zpravidla při růstu tržeb dochází k opačnému efektu: agresivní obchodní politika často přináší nárůst problematických pohledávek a chybné nákupy či výroba aj. přináší růst méně likvidních zásob.
Provozní cyklus: Pokud je inkaso pohledávek a doba obratu zásob (provozní cyklus) delší než splatnosti závazků od dodavatelů musí společnost mít dostatek vlastního či bankovního financování při růstu tržeb, aby nedošlo k prodlužování splatnosti závazků z obchodního styku.
Sezónnost

< Zpět na články o finanční analýze